Můj dům, můj hrad

Kdo z Vás by nepoužil co možná nejtvrdší možnou obranu v okamžiku, kdy do domu vnikl zloděj, a Vám spí v ložnici děti? Řešili by jste čím a jak silně kriminálníka praštit? Myslím si, že ne.

Dnes jsem se zúčastnila semináře mého kolegy Davida Kádnera k tématu nutné obrany. Mimo jiné na něm vystoupili renomovaní odbornici z občanských spolků Lex a Šalamoun, kteří předložili dva návrhy novely zákona o nutné obraně. Tyto legislativní iniciativy mají za úkol zasadit do českého prostředí osvědčený princip "můj dům, můj hrad" a já s touto iniciativou rozhodně souhlasím!

Kraj, za který jsem byla zvolena, je krajem paradoxů. Obyvatelé Beskyd jsou poměrně v bezpečí, ale například občané ve Vítkovicích mají sedmkrát vyšší šanci stát se obětí nějakého trestného činu. V Jablunkově je 105 trestných činů na deset tisíc obyvatel, ve Vítkovicích je jich na stejný počet lidí už celých 794. Svoji roli samozřejmě hraje hustota obyvatel, anonymita prostředí, ve kterém se lidé páchající trestnou činnost pohybují.

Krádeže kol, vykradení aut a podobná trestná činnost je samozřejmě nepříjemná pro poškozeného, ale jsou tu mnohem závažnější případy. Na mapě kriminality České republiky za rok 2013 je jasně vidět poměrně vysoké číslo fyzických útoků a vražd v Moravskoslezském kraji. Útoků, kterým by bylo možné za určitých okolností zabránit, případně toto výstražné číslo snížit.

V okamžiku, kdy selhává snaha státu o primární a sekundární prevenci kriminality, je nutné dát občanům možnost nebo prostředek jak se bránit. Jak bránit živost svých dětí, svůj život nebo majetek. Nejsme Spojené státy americké, kde je právo držet zbraň a mít možnost ji použít zakotvené v ústavě. Ale je špatně, že současný systém je nahrává spíše pachatelům trestných činů a oběť je soudem často potrestána za to, že bránila sebe či své blízké. Je zásadní chybou, že nejsou kritéria a měřítka toho co je a co již není přiměřená obrana.

Je zvrácenost, když se podle soudu stane násilník obětí.