Musíme se bát stáří?

„Člověk se nemusí bát ničeho, jenom stáří,“ toto jsou slova mého dědečka, který se dožil osmdesáti šesti let. Tenkrát jsem to nechápala, ale dnes mám v tomto věku rodiče a začínám si uvědomovat, jak krutá a pravdivá jsou dědečkova slova. 

O důstojném stáří slyšíme pouze v předvolebních slibech. Ve chvíli, kdy vláda schválí zvýšení důchodů v průměru o čtyřicet pět korun, nevím, zda je to výsměch nebo alibismus.

„Průměrný věk se v České republice zvyšuje a senioři stále častěji dokazují, že i v pokročilém věku lze žít aktivním životem, tedy i pracovním. K takovému přístupu seniorů budeme jednoznačně přistupovat pozitivně…“ a tak dále. Toto jsou věty z volebního programu ODS.

 Podtrženo a přeloženo do českého jazyka:   

Senioři by mohli žít aktivním životem, jenomže si jej nemůžou dovolit. Ale mohou pracovat, což vítá ODS. Ať si na sebe vydělají. Objevují se výčitky, že selhali koaliční partneři, kteří nezajistili seniorům důstojné stáří a podobně. Ptám se, kde jsou peníze, které byly určeny na důchody? Nevypůjčila si je náhodou právě ODS za vlády pana Topolánka a už je nevrátila?

Nebyly to právě velké strany, které hlásaly, že vyplácení důchodů nadměrně zatěžuje státní rozpočet, a vyvolávaly tím nenávist mladé generace vůči seniorům, kteří se stali mladým na obtíž?

Zamyslete se nad tím, kdo vymyslel a schválil posunutí věkové hranice odchodu do důchodu bez ohledu na to, jakou práci člověk vykonává. Tady platí přísloví „Podle sebe, soudím tebe“.

Kdyby nedocházelo k tunelování peněz námi odvedených v rámci všemožných daní, mohli by si senioři užívat důstojného stáří.  Vždyť za celoživotní práci by si důstojné stáří zasloužili! Ale mnoho seniorů žije na hranici chudoby a o aktivním životě už ani nesní.

Je na nás, jaké stáří si po volbách připravíme. Každého to jednou čeká. Snad se jednou budeme hrdě hlásit k seniorům a nebudeme je stavět do pozice, že žijí na něčí úkor.